Jak zlepšit text bez pravopisných pravidel

Ve svých článcích se snažím radit čtenářům, jak si opravit texty vlastními silami. V tomto jsem se zaměřila na pár bodů, které přímo nesouvisí s konkrétními pravopisnými pravidly, ale mohou velmi účinně pomoci.

ČÍST, ČÍST, ČÍST

Mnoho chyb odhalí, když si svůj text přečteme, pokud možno s časovým odstupem. Nejlépe jednoho dne. V nouzi aspoň chvíle. Sama jsem překvapená, co po sobě kolikrát najdu. Ještě lepší je dát text přečíst ještě někomu dalšímu, protože autor často svoje chyby nevidí. Když je onen dotyčný „dobrý na češtinu“, může odhalit nějaké nepoznané hrubky. A jakýkoli čtenář si může všimnout překlepu, který v „autorské slepotě“ sami nevnímáme.

Při čtení ve Wordu určitě používejte kontrolu pravopisu – ta sice nepozná, že místo NULY jste napsali LUNA, ale poradí si s překlepy a se řadou chyb. Pokud by se stalo, že vám podtrhne červenou vlnovkou celý text, máte s největší pravděpodobností špatně nastavený jazyk kontroly. V záložce Revize, část Jazyk – Nastavit jazyk kontroly pravopisu si můžete nastavit jako jazyk češtinu.

RADIT SE, HLEDAT, HLEDAT

Radit se pochopitelně můžete s onou kamarádkou dobrou na češtinu. Ale nejen s ní. Ještě lepší je Internetová jazyková příručka, kde najdete úplně všechno. A je to zaručeně správně, protože stránky provozuje Ústav pro jazyk český. Když se vám v Internetové příručce nepodaří problém najít (třeba nevíte, jak ho přesně pojmenovat), stojí za pokus poradit se s Google – najít si frázi nebo slovo, o jehož správnosti máte pochybnosti. Pokud zadáte obě varianty, ale jedna vyjíždí podstatně častěji, je určitá pravděpodobnost, že je správně. Jistota ne – je to stejné jako hlasování diváků v Milionáři. I většina se může mýlit. Někdy se ovšem podaří najít ve vyhledaných odkazech nějaké zdůvodnění, proč se ono slovo píše právě určitým způsobem. A na to se už dá spolehnout daleko spíš (pokud to není názor diskutujících na eMiminu).

ZKRACOVAT A OSEKÁVAT

Každý z nás používá vycpávková slova. Já také. Při psaní si je vůbec neuvědomujeme, odhalit je můžeme až při následném čtení textu. Text s takovými slovy se hůře čte a hůře působí – jako záhonek plný plevele. Takže nejlepší rada je dát taková slova pryč. Každý používáme jiná – v češtině jsou častá nadbytečná ukazovací zájmena („tenhle“, „ten“…) jako pozůstatek dávného vlivu němčiny a jejích členů, ale k běžným slovním plevelům patří i „vlastně“, „tak nějak“, „zkrátka“ nebo módní slovíčko „jakoby“. Slovní plevel poznáme tak, že po jeho vyškrtnutí věta nepřestane dávat smysl ani se nezmění její význam.

Dlouhá souvětí svádějí k chybám všeho druhu, třeba v čárkách. Mohou být rovněž nepřehledná a znesnadňovat čtení textu. Nejlepší je zkusit je zkrátit – rozhodně každou větu, která přesahuje dva řádky. Nebo se zastavit u každé čárky a zeptat se, jestli by nešla nahradit tečkou (to už je samozřejmě trochu přehnané). Vždycky to nejde, ale nejméně v polovině případů ano. A textu to prospěje.

ZLEPŠOVAT SE PRŮBĚŽNĚ V PRAVOPISE

To nepomůže v akutní situaci, ale dlouhodobě ano. Nemusí to nutně znamenat, že po večerech začnete místo sledování oblíbeného seriálu louskat různé české mluvnice. Písemný projev zlepšuje třeba čtení dobré beletrie. Docela zábavné jsou i různé online testy znalostí z pravopisu (existují také jako aplikace do smartphonů) – člověk se leccos dozví a ani se u toho nenudí.

A NAKONEC PRAVOPISNÝ BONUS: VY/VY, TY/TY, VÁŠ/VÁŠ

Nakonec přeci jen přidám jednu pravopisnou poučku. Není tak úplně striktní, ale velmi často se hodí. Jak máme oslovovat své čtenáře? S „velkým, nebo malým“? Tedy – vy, váš, ty, tvůj aj., nebo Vy, Váš, Ty, Tvůj?

Velké písmeno vyjadřuje úctu vůči čtenáři. Píšeme ho tedy všude, kde chceme být zdvořilí – ať už píšeme jednotlivci nebo více lidem. Pokud naopak píšeme neformálně, třeba kamarádovi, není třeba velké písmeno použít. Toto pravidlo platí beze zbytku v korespondenci, ať už v e-mailech nebo papírových dopisech. Poněkud komplikovanější je na webových stránkách, kde autor nemluví ke konkrétním lidem, ale ke komukoliv, kdo si text přečte. Některé prameny radí právě z toho důvodu používat vždycky malé písmeno, některé to nechávají na uvážení autora a podle celkového vyznění textu (je poněkud jiné při nabízení právních či finančních služeb, a třeba tetování či triček pro –náctileté). Pravidla a pravopisné příručky k tomuto tématu mlčí a vyjadřují se pouze ke korespondenci.

Co je ale důležité: zvolit si jeden způsob (logiku) a ten pak dodržovat ve všech textech. Tj. psát všude velké, nebo malé písmeno, psát na webu velké a v článcích malé (jak doporučuje např. tento článek) aj., ale rozhodně nestřídat. Riziko střídání je zvlášť velké, pokud kopírujeme texty z různých zdrojů (třeba svých starších článků). A kontrola pravopisu v tomto případě opravdu neodhalí nic.

Budu ráda, když vám tento návod pomůže k tomu, aby vaše texty byly o něco lepší. Další rady, jak vylepšit svůj text, najdete na blogu mého webu nebo v elektronické miniknížce JAK NA KOREKTURU E-BOOKU. Je zdarma a informace, které se v ní dočtete, můžete použít na všechny texty, nejen při psaní e-booku. A kdybyste potřebovali pro nějaký text korekturu, budu ráda, když se na mě obrátíte.