Něco o gender lingvistice

Nedávno začal školní rok a všude se mluví o učení  – snad právě proto se mi do něj nechce. Dnes vám nabídnu článek spíše zábavný (možná) než poučný. Jeho tématem je

GENDER LINGVISTIKA

Z jazyka se dá vyčíst leccos. Podle feministické (gender) lingvistiky i to, jak si vážíme/nevážíme lidí obou pohlaví, tedy mužů a žen. Jak to podle ní poznáme?

Z GENERICKÉHO MASKULINA

Tenhle název znamená, že o neurčité skupině lidí se mluví gramaticky stejně jako o mužích, tedy „vědci zjistili“, „všichni, kdo byli ten den na koupališti“ aj., přestože tam určitě byli muži i ženy. Druhý případ asi mnoho vášní nevyvolá, protože odpočívající u vody nikoho moc nezajímají. Horší je to s vědci; v tomto případě totiž prý upíráme zásluhy vědkyním, jako kdyby tam nebyly. Bránit se tomuto jevu můžeme podle feministických lingvistek buď tím, že budeme:

a) Důsledně používat mužský i ženský rod (tedy mluvit o vědcích a vědkyních) nebo
b) používat neutrální tvar, z něhož se rod nevyčte (místo vědců napíšeme „vědecký tým“, místo „studenti“ dáme „studující“ či „žactvo“).

Jazyk je skutečně symbolický a vysílá různé nevědomé signály, které nás mohou významně ovlivnit. Bylo prý doopravdy pokusy dokázáno, že pod označením „vědci“, „právníci“ nebo „politici“ si pokusné osoby vybavovaly při všeobecném označení generickým maskulinem samé muže. Je tedy přinejmenším dobré vědět, že tato možnost ovlivnění existuje, počítat s ní a zkusit se ovlivnit nenechat. Na druhé straně důsledné dodržování obou rodů či neutrality může vést spíš k tomu, že se z jazyka stane místo dorozumívacího nástroje podivný paskvil. Důsledné vymýšlení ženských tvarů na všechno vede třeba k „hostkám“ (to je žena/host – podotýkám, kdyby vám bylo to slovo cizí jako mně. Sice existuje, ale já bych se asi dost bránila ho použít, protože mi přijde strašně umělé). Oříškem správného genderového vyjadřování by se stal ženský tvar od strážníka a pokladníka, protože strážnice a pokladnice mají poněkud jiný význam. A to ještě nic není, mnohem lepší je v důsledné obourodosti nebo naopak neutralitě tvořit celé věty:

Čtenářky/ři se zajímaly/i o knihy spisovatelek/lů.
Kdyby byla takhle napsaná celá kniha, asi nebudu schopná ji dočíst.

Čtoucí zaujaly knihy píšících.
A tohle nejen dočíst, ale i pochopit. A obdivovala bych autora, který by dokázal v této podobě napsat víc než odstavec textu, jenž by dával logický smysl.

PŘECHYLOVÁNÍ

Tedy ženská podoba příjmení : -á, -ová atd. Vyjadřuje, že je žena podřízena muži (patří Novákovi, je Novákova – z toho pak Nováková). Většina žen to asi tak vůbec nevnímá, na druhou stranu je stále více těch, které své jméno přechylovat nechtějí. Z různých důvodů.  A nepřechylují.

PŘÍČESTÍ MINULÉ – SHODA PODMĚTU S PŘÍSUDKEM

Tedy, že jedině podmět mužského životného rodu má nárok v příčestí minulém na měkké I, zatímco ženy a věci se píší s Y.

Co je na tom genderového? To, že měkké i „jen pro muže“ vysílá zprávu „podívejte se, muži jsou něco opravdu zvláštního, úplně jiného než všechno ostatní.“

Jak se nad symbolickými vzkazy jazyka ráda zamýšlím a rozhodně nezavrhuji z principu ani ty genderové, tenhle mi příliš adekvátní nepřipadá. Jednou z nejčastějších chyb, se kterou se setkávám, je měkké i v příčestí minulém tam, kde být nemá – „Paní v účtárně napsali“, „Prodavačky už odešli“ aj.  Kdesi na internetu jsem našla názor, že lidé všude píší měkké i, protože nepřemýšlejí. Souhlasím (s výhradou, jestli by nebylo smysluplnější pravidlo zjednodušit) a dodávám, že kdyby měli onen genderový vzkaz zabudovaný v nevědomí, možná by se jím více řídili.

Na Slovensku psaní i/y v příčestí minulém vyřešili tak, že  píší všude jen měkké i. Nevím, jestli to výrazně pomohlo k lepšímu postavení slovenských žen – nemůžu posoudit, ale Slovensko na mě z vnějšího pohledu jako bašta feminismu právě nepůsobí. Určitě to ale pomohlo místním školákům při diktátech, když se už nemusí potit a bát se, jestli se jim kvůli i/y nezkazí známka, a všeobecně ubylo pravopisných chyb.

Na závěr jedna „příhoda z natáčení:“

Manželovy slovenské kolegyně se navzájem přely, jestli napsat SNĚHULÁCI STÁLI nebo SNĚHULÁCI STÁLY. (Pokud vás zajímá řešení, je na konci článku). Nakonec vymyslely, že SNĚHULÁCI STÁLY bude asi s Y, protože jsou neživotní, zatímco SNĚHULÁCI KLOUZALI asi s měkkým i, protože když se sněhuláci hýbou, jsou víc jako muži, a tudíž mají nárok na měkké I.

…a jak je to s těmi sněhuláky? Záleží na koncovce – Sněhuláci mají koncovku životnou, tudíž se skloňují jako páni a píší s měkkým i, sněhuláky neživotnou, podle vzoru hrad, a proto se píší s y. Takže: sněhuláci stáli, ale sněhuláky stály. Klouzavý pohyb na to pochopitelně žádný vliv nemá.

Kdyby vás zajímaly další věci o pravopise, napište mi o elektronickou miniknížku zdarma JAK NA KOREKTURU E-BOOKU. Nebo se s mými Korekturami spřátelte na Facebooku, ať se dozvíte informace o nových článcích.

 

 

Komentáře
  1. Páni, ačkoli se považuji za celkem velkou feministku, tohle by mě asi nikdy nenapadlo řešit. Je jedna věc, když ženy dostávají menší platy, ale dávat důraz na nejasnosti v textu, to je věc druhá. Asi by mě ani nenapadlo říct, že chci být právnička, řeknu prostě právník. Ale byl to moc zajímavý článek, takový na zamyšlení. 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů